Přihlášení

PŘIHLÁŠENÍ


Články

Kronika 2014

Canticorum uvádí … 30.11.2014

Pro členy amatérského pěveckého sboru Canticorum to na začátku znělo jako bláznivý sen - pronajmout si Velké divadlo J.K.Tyla a uspořádat tam velkolepý koncert s patřičným ozvučením a třeba i světelnými efekty. A pozvat si nějakého zajímavého hosta. Co takhle Nová Česká píseň v čele se Zdeňkem Vimrem?

Jenže sen začal mít postupně reálnější podobu a brzy měl i datum. Tím se stala první adventní neděle. Počáteční obavy z poloprázdného hlediště se brzy rozplynuly a tak v den D oba sbory stanuly na jevišti vyprodaného divadla.

První část koncertu byla věnována klasické hudbě, konkrétně skladbám z dílny Zdeňka Lukáše v podání Nové České písně. A pak přišel onen stěžejní okamžik koncertu. K Nové České písni se připojilo Canticorum a těleso se tak rozšířilo téměř na šedesát zpěváků. V tomto složení zaznělo celé Lukášovo Requiem per coro misto dirigované Zdeňkem Vimrem.

Po přestávce Zdeňka Vimra vystřídala sbormistryně Canticora Stázka Šolcová a následoval blok lidových písní (Jede sedlák, Písně z Plzeňska či Město Litoměři), který završila Plzeňská věž v netradiční aranži za doprovodu beatboxera Jana Melichara. Známá píseň se tak stala mostem k žánrovému přesunu na jiný břeh, a sice k populárním skladbám, které prezentovalo již samo Canticorum.

Nejdříve se představil mistr hry na psací stroj, Josef Kozár, v písni příznačně nazvané Psací stroj. Pak následoval Cup Song za doprovodu kelímků v rukách každého člena sboru a poté krátký vstup beatboxera. Ten všem přítomným vysvětlil, že veškeré zvuky pusou, které znějí jako bicí, je pouze jednoduchá abeceda a spojování různých písmen. Kdo si to zkusil, těžko tomu mohl uvěřit. Ale to už bylo Canticorum připraveno na skladby Some Nights, Uptown Girl, Africa a Lazy Song. Koncert vygradoval mixem hitů 90.let, který mimochodem Canticoru na YouTube zajistil několik set tisíc shlédnutí, a závěrečnou písní Láska umí víc. Protože však diváci tleskající ve stoje ještě nechtěli účinkující pustit z jeviště, přidalo Canticorum dva další hity, The Lion Sleeps Tonight a They Don´t Care About Us. Všechny skladby, většinou aranžované samotnou sbormistryní, doprovázeli zpěváci nejen úsměvy (které prozrazovaly, jakou radost jim zpěv dělá), ale také – u sborů neobvyklou –choreografií, 

Úsměvy bylo často vidět i na tvářích diváků a nemalou zásluhu na tom měl také Vladimír Šťovíček, který celým večerem jako vždy provázel svým milým, inteligentním humorem. Na začátku byl bláznivý sen a na konci jeden krásný večer ve Velkém divadle. Je dobré snít sny a ještě lepší je nebát se tyto sny realizovat.

S.Adámková

 

Pozvánka na Canticorum?

Když se řekne „pěvecký sbor“, většina lidí si představí upravené dámy (popř. i pány) v šatech a oblecích, kterak zpívají převážně kostelní a lidové skladby. Canticorum, čítající ke třiceti zpěvákům má však pod vedením Stázky Šolcové dvě tváře - tou jednou se trošku přibližuje této představě (ovšem na špičkové úrovni - však získalo nejvyšší ocenění, tzv. zlaté pásmo,
na uznávané soutěži Canti Veris Praga 2014!), ovšem tou druhou ji naprosto bourá. V repertoáru má totiž také skladby populární hudby (např. Michaela Jacksona, Bruna Marse, Philla Collinse a jiné), kterou navíc doprovází pohybovou choreografií a ještě sestavou „bicích“, kterou skvěle imituje beatboxer Jan Melichar. Zapomeňte na předsudky a pohrdavé úšklebky nad sborovou hudbou a přijďte se přesvědčit, že „každý pes, jiná ves“..!

 

 

Summer City Fest, 14.6.2014

Pro Canticorum to byla obrovská výzva, pro některé jeho členy stresující událost a pro sbormistryni přímo infarktová záležitost. Vokální skupina Canticorum byla pozvána, aby se stala hostem na multižánrovém hudebním festivalu, který se konal na stadionu ploché dráhy v Plzni. Jednalo se teprve o druhý ročník, který nebyl zdaleka tak přeplněný lidmi jako proslulý Pilsner Fest či Majáles, ale přesto se v příjemném letním odpoledni sešlo několik stovek lidí.

Festival byl rozdělen na dvě hudební stage a mezi účinkujícími byli nejen všemožní DJ´s, ale také známé kapely jako PSH, Kníry, Skyline, Sunshine či J.A.R. A také Canticorum...

Vzhledem k povaze celé akce není divu, že Canticorum zařadilo repertoár populární hudby. Ačkoliv vítr a venkovní prostor hrál trochu proti zpěvákům, přesto si nenechali vzít chuť a od prvního tónu úvodní skladby Some Nights dávali najevo, že zpívat je prostě baví. A tak lidí před „Óčko stage“ přibývalo, kolemjdoucí se zastavovali a s podivem pozorovali nezvyklý úkaz - totiž zcela zaplněné podium (oproti jiným kapelám opravdu netradiční). První potlesk byl pro Canticorum příjemný, ačkoliv takový, řekněme, opatrný. Po další skladbě They Don´t Care About Us, známé v podání Michaela Jacksona, však již téměř bouřlivý a když zpěváci zazpívali ještě Africu, The Lion Sleeps Tonight, 90´s A Capella Dance Madley a beatboxer Jan Melichar, který Canticorum doprovází „na bicí“ předvedl, co všechno umí, loukou se neslo skandování: „Ještě jednu“. Závěr tedy patřil Lazy Songu Bruna Marse v úpravě sbormistryně Stázky Šolcové (která mimochodem upravuje většinu populárních skladeb, které má Canticorum v repertoáru). No a kdyby „xxl vokální skupinu“, jak je Canticorum někdy trefně nazýváno, netlačil čas a Sunshine jako další účinkující, vytleskali by si fanoušci snad ještě nějakou další..!

Věříme tedy, že takto nevypadaly naplněné obavy, které mohl někdo z netradičně velkého koncertu mít a že o Canticoru ještě hodně uslyšíme..!

Ostatně - každý může toto kvalitní těleso podpořit a přispět k tomu, aby o něm bylo stále více slyšet. Canticorum se totiž účastní projektu HitHit, díky kterému má možnost získat finance na natočení dalšího videoklipu spolu se studiovou nahrávkou dalšího úžasného songu. V minulém roce touto dobou se to podařilo „Devadesátkám“, neboli 90´s A Capella Dance Madley, které se staly průvodním hitem na festival sborového zpěvu „Plzeňské notování 2013“. Odměnou za podporu Canticora nemusí však být jen dobrý pocit, ale také např. uvedení mezi sponzory, společná fotka se sborem, účast na natáčení videoklipu nebo soukromý koncert. Je nějaký dobrý důvod, proč Canticoru tuto šanci nedopřát..?

Soňa Jíchová

 

Noc kostelů Hodkovice-Zlatníky, 23.5.2014

Canticorum mělo na vydechnutí pouze několik dní a čekala jej další cesta auty v deštivém počasí na další koncert. Pozvání tentokrát přišlo z obce Zlatníky nedaleko od Prahy. Canticorum se stalo hlavním hostem Noci kostelů v místním kostele sv. Petra a Pavla. Úžasné předskokany a částečně i následné publikum mu pak dělaly děti místní Mateřské a Základní školy.

Sbormistryně Stázka Šolcová vybrala na úvod působivou Missu Brevis z dílny Zdeňka Lukáše, a tak zazněly nejprve skladby Kyrie, Gloria, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei. Poté následovalo Dies irae a Lacrymosa od stejného autora, od mladého autora Martina Červenky O, bone Jesu, O magnum, mysterium od M. Lauridsena a na závěr skladba Psací stroj, ve které zpěváci suplují orchestr a hlavní sólo skutečně patří psacímu stroji, který perfektně zvládá Josef Kozár, jeden z členů sboru.

Lidé postupně vstali a vestoje odměnili Canticorum velmi intenzivním, dlouhým potleskem. Sbormistryně se zdála být tímto úspěchem mírně zaskočená, drobný přídavek byl však pro dychtivé diváky na místě, a tak se nesměle optala paní Maňhalové, která celou akci organizovala, zda by se svým sborem mohli předvést ukázku populární hudby, které se mimo jiné také věnují. A tak Canticorum ještě vyloudilo výraz úžasu a nadšení v mnoha tvářích, když zazpívalo skladbu Some Nights od skupiny Funn (arr. Stázka Šolcová) a oživilo ji jak jinak než trefnou taneční choreografií.

Soňa Jíchová

 

10. Setkání pěveckých sborů Horažďovice, 17.5.2014

Nebylo to poprvé, co byl smíšený pěvecký sbor Canticorum osloven, aby se zúčastnil tohoto velkolepého setkání. Tentokrát se však nechal přemluvit a stal se tak jedním ze čtrnácti členů sobotního setkání v Horažďovicích, pořádaném Pěveckým spolkem Prácheň.

Akce byla mohutně podporovaná městem, podílelo se několik sponzorů, dobrovolníků i dětských pomocníků. Ačkoliv celý den provázelo velmi nepřátelské, deštivé počasí, žáci školy zajišťovali zodpovědně hladký průběh celého dne a velmi pozorně se o každý soubor starali, ať už v budově školy, která byla účastníkům k dispozici, anebo na cestách po městě.

Již v půl deváté ráno se konala zkouška společných písní, které o dvě hodiny později, po slavnostním průvodu městem, zazněly na nádvoří muzea. Byly to skladby: Já ne, to ty (lidová z Prácheňska), Radujte se, veselte se (arr. Martin Červenka), Jen dej (česká lidová, arr. Daniel Čámský), Ecce quam sit (Švédská studentská) a To já, Pane můj (arr. Štěpán Charvát). Většinu skladeb dirigovali sami autoři, kteří se podíleli na jejich úpravě.

Odpoledne pak měl každý ze zúčastněných sborů koncert buď v klášterním kostele Panny Marie (Čerchovan Domažlice, Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy, Komora Sušice, Šumavan Klatovy, Chorus Egrensis Aš, KOZTliveCZ Tachov) anebo v sále Hotelu Prácheň (Prácheň Horažďovice, Arnicor Třemošná, Paleta Karlovy Vary, Orbis Pictus Ostrov, Canticorum Plzeň, Carmina Přeštice, Fontána Mariánské Lázně a Svatobor Sušice).

Sbormistryně Canticora, Stázka Šolcová, si pro přítomné publikum se svými zpěváky a beatboxerem Janem Melicharem připravila koncert populární hudby a nejednoho diváka tím zvedla (v dobrém smyslu slova) ze židle. Canticorum tzv. „rozjelo“ svoje vystoupení songem Some Nights, pokračoval Lazy Song od Bruna Marse, Africa (arr. Lawson) či Láska umí víc, kterou zná většina lidí z rádia v podání zpěvačky Lucie Vondráčkové. Asi nejvíce však upoutala publikum poslední píseň, a to „směska hitů 90.let“ - 90´s A Capella Dance Madley, která se v loňském roce stala díky natočenému klipu též pozvánkou na 4. ročník festivalu sborové hudby Plzeňské notování, kterou Canticorum pořádá.

Sotva dozněly v Hotelu Prácheň poslední tóny odpoledního koncertu, už se pomalu celé dění přesouvalo do kostela sv. Petra a Pavla ke společnému koncertu Missy brevis Zdeňka Lukáše a Glorie z dílny Antonia Vivaldiho. Zejména druhé zmiňované bylo v prostorách kostela a za doprovodu orchestru KHK ZČU Plzeň velmi působivé.

Celý den byl pak završen společným posezením v místním kulturním domě, kde bylo připravené občerstvení. Na závěr nutno zmínit ještě drobnou perličku - Canticorum se na odpoledním koncertě tolik líbilo, že byli zpěváci požádáni členy jiného souboru (kteří se údajně do koncertní místnosti už nevešli a bylo jim sděleno, že o moc přišli), aby ještě něco zazpívali. A tak tedy ti, co zbyli, zazpívali...

Soňa Jíchová

 

Canticorum ohromilo na Canti veris Praga 2014

Ve dnech 21.-22.2.2014 se v Praze konal šestý ročník mezinárodního festivalu soudobé sborové hudby s Cenou Zdeňka Lukáše Canti veris Praga 2014.Ačkoliv se jedná o akci komornějšího charakteru, drží si vysokou uměleckou úroveň, a to nejen díky domácím sborům, ale také díky tělesům ze zahraničí.

V pátek 21.2. se představilo v kostele sv. Martina ve zdi celkem šest sborů, a to Mužská vokální skupina VOSK, Pražský smíšený sbor, Alikvotní sbor Spektrum, Cancioneta Praga, Všelijak a zahraniční The Gnessins´ Ensemble of Contemporary Choral „Altro coro“ z Ruska.

V sobotu se pak dění přesunulo do kostela U Salvátora a tento den měl především soutěžní nádech. Ve třech kategoriích se představilo celkem šest sborů. Za dětské sbory do 16 let to byl Štývarův dětský sbor a Moravské děti – Holešovský dětský sbor. V kategorii komorních sborů do 25 zpěváků Komorní sbor Kvítek Dačice a The Gnessins´ Ensemble of Contemporary Choral „Altro coro“ a v kategorii smíšené sbory od 25 zpěváků Canticorum a Chór Akademii Morskiej w Szczecinie z Polska. Bojovalo se tradičně o zlaté, stříbrné či bronzové pásmo
(s cenou Grand prix pro absolutního vítěze).

A když už hovoříme o soutěžících, je nutné zmínit především porotu, bez které by Canti veris Praga neměla ani smysl. Sbory tak měly možnost předvést se mezinárodně uznávaným odborníkům, ke kterým rozhodně patří jak Prof. PaedDr. Jiří Kolář, PaedDr. Ivana Štíbrová, Doc. PaedDr. Zdeněk Vimr, tak i Chuhei Iwasaki, japonský dirigent, houslista, hudební skladatel a sbormistr.

Canticorum pod vedením Anastázie Šolcové zahájilo bez známky trémy monumentální  skladbou Dies irae od Zdeňka Lukáše. Následovala jemnější O bone jesu autora Martina Červenky, Piccasso (ze sbírky Pocta tvůrcům opět od Zdeňka Lukáše) za klavírního doprovodu Evy Vimrové a houslí Martina Kose a na závěr se strhla v kostele bouře, která uvádí publikem velmi oblíbenou skladbu Africa.

Na vyhlášení výsledků se netrpělivě čekalo až do večerních hodin. V kostele bylo cítit napětí a postupně také radost a zklamání. V případě Canticora to bylo upřímné překvapení a pocit úlevy, že tvrdá práce a zkoušky přinesly ovoce v podobě zlatého pásma!

Soňa Jíchová

Nemáš oprávnění k posílání nebo čtení komentářů